Toto období bylo v Čimicích vyplněno především posledními, dokončovacími pracemi na stavbě sokolovny a pořádáním nejrůznějších kulturních. Všechny podniky povoloval Obecní úřad v Dolních Chabrech s přihlédnutím k výše citovanému nařízení z prosince 1939, které všem sokolským jednotám s okamžitou platností zakazovalo: "... pořádati jakékoliv zábavy, programové večírky, akademie a podobné zábavné podniky." S výhradami byly dovoleny tělocvičné závody a tělocvičná vystoupení, akademie, besedy a veřejné cvičební hodiny pod podmínkou, že se omezí výlučně jen na cvičení. Dále byly dovoleny divadelní představení ochotnická i loutková, taneční hodiny, čaje, taneční zábavy a plesy a vánoční nadílky mládeže. 2. února tak proběhla taneční zábava, která byla pořádána společně se Svazem dobrovolných hasičů v hostinci J. Pospíšila. O tom, zda společně s kulturní činností pokračovaly i sportovní aktivity čimického Sokola, se lze pouze dohadovat, neboť jakékoliv archivní materiály z tohoto období chybí. Po 12. dubnu 1941, kdy byla z nařízení říšského protektora zastavena činnost Obce sokolské, končí automaticky i aktivity TJ Sokol Čimice. (V dokumentech z archivu čimické jednoty ČOS lze nalézt větší množství účtů "Sportovního sdružení Čimice", pod jehož hlavičkou zřejmě do konce okupace pokračovala v další sportovní a kulturní práci alespoň část bývalých členů Sokola). Tragickou událostí v dějinách čimického Sokola se stalo zatčení a následná poprava náčelníka Ladislava Chvátala, jehož rezistenční činnost spočívala v získávání finančních prostředků pro odboj. L. Chvátal byl popraven v nechvalně proslulé berlínské věznici Plötzensee 8. září 1943.
