ROK 1936

Z nejstaršího dokumentu, který lze nalézt v archivu čimického Sokola lze usuzovat, že myšlenka na osamostatnění a založení vlastní sokolské jednoty vznikla někdy v druhé polovině roku 1935. První krok do života učinil čimický Sokol 5. ledna 1936, kdy byl na první valné hromadě za účasti 52 členů zvolen vedoucím nové pobočky Jindřich Mládek. Tuto aktivitu přijala s uspokojením mateřská jednota v Bohnicích, kde až dosud čimičtí sokolové cvičili. V pozdravném dopise z ústředí župy Podbělohorské bylo 13. února 1936 konstatováno: "Předsednictvo přijalo... s radostí zprávu tělocvičné jednoty Sokol v Bohnicích, že ve vaší obci ustavili jste sokolskou pobočku. Zpráva, že zase jedna obec se veřejně přihlásila ke spolupráci na velkolepé stavbě Sokolství uvítají jistě s radostí nejen všichni sokolští příslušníci, ale i celá československá veřejnost. Přejeme vám všem, aby ušlechtilá vaše snaha došla kýženého cíle, zdravým tělem i duchem přispěti k dobru Vlasti. Vítáme vás v náš bratrský kruh a srdečně vás zdravíme."

Další neméně podstatné sdělení pochází z 29. května 1936, rovněž od župy Podbělohorské : "Vyhovujíce vaší žádosti... a na návrh vaší mateřské jednoty v Bohnicích, rozhodlo se župní předsednictvo..., abyste vzhledem k tomu, že jste vyhověli všem podmínkám určeným stanovami sokolské župy Podbělohorské v Praze, byli přijati do svazku naší župy jako samostatná jednota se všemi právy a povinnostmi z tohoto členství vyplývajícími. Při tomto vstupu do svazku jednot naší župy Vás srdečně a bratrsky vítáme a těšíme se, že vaše další činnost bude vždy směřovati k nejvyšší sokolské metě. Přejeme vám hodně zdaru a zdravíme vás bratrsky."

V obdivuhodně krátkém čase počal čimický Sokol s aktivní činností. Nově založená jednota měla od počátku 100 členů. V drtivé většině šlo o drobné řemeslníky a živnostníky, ošetřovatele v bohnické psychiatrické léčebně a dělníky. Méně bylo rolníků. Více než 50% žen bylo v domácnosti. Počátkem května se 45 členů čimické pobočky ČOS zúčastnilo župního výletu, na přelomu června a července byl uskutečněn týdenní zájezd na Slovensko. Čimická jednota se zúčastnila veřejného cvičení v Chabrech a v Bohnicích a její zástupci nechyběli koncem června ani ani na nácvičných hodinách k jubilejnímu X. všesokolskému sletu v sokolovnách jednot v Praze VII a v Bohnicích.

6. července se konala první veřejná cvičební hodina čimického Sokola, která byla spojena s ustavující valnou hromadou jednoty v místním hostinci (až do postavení sokolovny zde fungovala stálá tělocvičná místnost). Na valné hromadě promluvil i zástupce bohnického Sokola, který mj. uvedl: "Sokol bohnický ztrácí vaším osamostatněním některé velmi dobré pracovníky. Ztrácí je v době, kdy je každého dobrého pracovníka třeba a kdy Sokol bohnický bohužel sám dobrých pracovníků nemá nadbytek. Že k dobrému vedení sokolské jednoty jest dobrých a ochotných pracovníků vlastně vždycky málo, asi ve své jednotě také za čas poznáte. To jsou poměry nejen u nás, nýbrž i jinde. Náš český život veřejný trpí od let roztříštěností, hnutí tělocvičné jest rozděleno na velmi mnoho úseků, které vyčerpávají dobrou vůli činovníků, rozptylují přízeň a pozornost veřejnosti a navzájem svoji činnost kříží ba i ruší, ač ve svém jádře mají vesměs jeden účel a cíl, který vytkl již dávno zakladatel Sokolstva dr. Miroslav Tyrš, totiž prospěti sobě (tělu i duchu) a tím národu... Jako zástupce jednoty mateřské děkuji především všem sestrám a bratřím, kteří byli činnými v jednotě mateřské za jejich práci a za hmotné oběti, které pro Sokol bohnický přinesli..."

Zakladatelé čimického sokola byli od počátku agilní nejen ve smyslu sportovním, ale i organizačním - v prvních šesti měsících existence jednoty byla uskutečněna nejen valná hromada, ale i šest řádných výborových schůzí, tři schůze mimořádné a čtyři schůze předsednictva. 10. července se na schůzi cvičitelského sboru ustanovilo vedení jednoty - starostou byl zvolen J. Černý a náčelníkem J. Martinec. I. a II. místonáčelníkem se stali O. Palbuchta s F. Sadilem; místostarostou byl jmenován J. Kratochvíl.

Čimická ČOS se rovněž zapojila i do společenského a kulturního života obce. Prakticky ihned navázala styky s místním Sportovním sdružením a Sborem dobrovolných hasičů. Na podzim se ustavil stavební odbor, jehož úkolem bylo zajistit finanční krytí stavby sokolovny. První materiál byl svážen z bouračky na Pelc-Tyrolce. Za pět tun nerozlišeného stavebního materiálu platila jednota pouze 75 Kč. 28. září bylo podle usnesení členské schůze rozhodnuto zakoupit dosavadní letní cvičiště, jehož vlastníkem a pronajímatelem byl starosta J. Černý. V prosinci byla dále uskutečněna dětská besídka.